Když Jantarovou odváděli, Černý ji ujistil, že své slovo dodrží. Super, alespoň je velitel tak 'mocného a skvělého klanu' čestný, pomyslela si.
Nemohlo ji uniknout, že jdou cestou k tulákům. "Eeem-" Začala Jantarová.
"Přesně. Tuláci." Potvrdil Černý měsíc. Když dodupal tento klan do tábora tuláků, Černý měsíc začal mluvit, jakmile k němu přišel Žlutooký. "Přestanete vraždit naše učedníky, matky." Jantarová viděla, že Měsíc je smutný a rozzuřený. Co se děje? Nezabili snad zástupce? Ne, ten je tad. Myslím.Tak koho? "Přestanete lovit na našem území." Žlutooký se konečně odhodlal mluvit. Ale nevybral si správný klan k odporování. "A to jako proč?" Jantarová mu věnovala pohled typu jako-vážně?-sám-víš-že-kočičí-život-je-cennější-než-válka. "Pak se totiž nestane nic tady Jantarové Tlapce!" Černý měsíc se psycho usmál. Žlutooký ztuhl. Jantarová se naklonila k Černému a zašeptala mu: "Doufám že je to jen výhružka." "Ano je, ale jestli o tom něco cekneš, tak už to jen výhružka nebude." "Jsi krutý ale férový." "Tak to má být a buď zticha! Snižuje to autoritu."
Jantarová zakoulela očima. "Tak co bude?!"
"Eh... vyhrál jsi. Ale nepotvrzuji, že se nestane to, že položíme špičku ocasu na vaše území, a jinak, neřekl jsi, že tm nemáme chodit."
Černý mu věnoval pohled zabiju-tě-potom. Hodil jim Obsidianku a odešli z tábora tuláků. "Mužeš jít." Sykl léčitelce do ucha, která se rozběhla do tábora.
"Tak co?"
"Jaký to tam bylo?
"Co se dělo?"
"Co se dělo?"
A Jantarová to všem zvídavým učedníkům mvyprávěla. Ale to, že by jí Černý nic neudělal, o tom radši pomlčela. Projistotu.