Ohnivá kožešina se přidala k Jantarovým. S Jantarovou si docela sedla. Pár dnů po shromáždění Jantarová odmítala vylézt ze svého doupěte. Dokonce i Máčku vyučovala v doupěti. Všichni se jí ptali, proč nevylézá z doupěte - ani se napít! Ale ona vždy stočila hovor jinam.
"A víš co je tohle, Máčko?" Zeptala se mile léčitelka.
"V-vlaštovičník?" Tipla i učednice.
"No, skoro jo, až na to, že vlastně ne. Vlaštovičník má žluté květy, jźatímco tohle, kopřiva, je má bílé. Když se jí nešikovně dotkneš, popálí tě a ty trochu 'nabobtnáš'. Když se ji dotkkneš takhle," ukázala léčitelka, "noc se ti nestane. A víš co je toh-" Nedořekla. Zvenčí se ozval výkřik.
"Vydejte Jantarovou Tlapku, nebudeme bojovat. Vydejte mi ji, a nebude válka. Vydejte mi ji a nikdo nezemře." Dokončil Černý měsíc.
"Promiň Máči, toto bude zajímá." Řekla Jantarová a vykoukla ven. Trochu bázlivě vyšla, ale když zjistila, že po ní nikdo neskočil, uklidnila se a přepla do normálu.
"A tahle kočka nezemře." Učedníci mu přistrčili Obsidianku a Černý držel její hrdlo pod jeho drápy. "...a tato kočka nezemře." Připomenul a zasvítily mu oči.
Žádaná kočka - Jantarová Tlapka - k němu vyšla a pevným hlasem se zeptala: "Co po mě chcete? Proč já? Hele, právě má moje učednice trénink. Půjdu s vámi. Klidně a dobrovolně. Jen mě nechte dokončit ten trénink! Už je to jen jedna bylina!" Vyjednávala.
"Mno... Tak dobře." Svolil Černý.
Jantarová kývla na poděkování a zalezla do doupěte. "Copak je toto?" Šťouchla do borůvčí.
"Hm," Máči se zamyslela, "třeba... eh... nevím." Řekla beznadějně.
"Borůvčí. Nevadí. Měj se hezky, Drápatí po mě něco chtějí." Vyšla ven a postavila se proti Černému.
"Doufám že dodržíš slib a nezabiješ ji, protože jsi šlechetný, a kdybys ji zabil, tak by ti to mohlo zkazit pověst, že?"