Drápatý klan došel na shromáždění.
Ohniví dorazili.
Černý měsíc kývnul na Jiskřivého. "Počkáme na Jantarové." Řekl. Ohnivá mezitím nervózně čekala, kdy dorazí Jantaroví. Krvavá tlapka si přisedl k učedníkům od Ohnivých. "Jak se jmenujete?" Zeptal se.
Za nějakou chvíli dorazili Jantaroví. Byla tam i jejich léčitelka, Jantarová Tlapka. Když se podívala na Černého měsíce, zajiskřilo jí v očích.
Černý měsíc se rozhlédl jeho bílá hvězda na čele zazářila. "Vítejte na shromáždění, můžeš začít Lví hvězdo."
Hvězda si odkašlala. "Kočky na shromáždění, asi víte, že naše léčitelka byla teď nějakou dobu pryč. Ale! Pak se vrátila včas na shormáždění. To je asi všechno, můžeš mluvit Černý měsíci."
"Náš klan se nemá nejhůř. Řada válečníků, a náš velitel Lehký měsíc byli zabiti pod spáry tuláků. A rád bych ti řekl, Lví hvězdo, že tvá léčitelka je spojena s těmi tuláky!"
"Řekneš nám k tomu něco, Jantarová?" Zeptala se povýšeně Lví hvězda. "Nejdřív jsem cítila vztek, protože nám Drápatí ukradi učedníka. Chtěla jsem se pomstít a příhodně jsem našla skupinku tuláků, kteří vás také naměli zrovna v lásce. Zaslepila mě pomsta. A pak jsem se skupinou samotářů zaútočila na Drápatý." Vysvětlila jim to Jantarová Tlapka.
Černý měsíc zavrčel. "Vyřiď tomu svému Žlutookému, že jestli bude ta jeho banda ještě někdy lovit na našem území, tak nezemře jenom jeden z nich."
Jantarová ztuhla. 'Jak ví o Žlutookém?'
"Jiskřivý měsíci, pokračuj." Řekl Černý.
"U nás v klanu to probíhalo v pohodě až na to že když nesli moji válečníci zprávu Drápatí narazili na tuláky a také se zúčastnili boje, naši válečníci neutrpěli žádná zranění, zároveň chceme vyjádřit smutek nad smrtí Bodlákové hvězdy a Lehkého měsíce. Nechceme tím všek říct že budeš špatný velitel, Černý." Dodal Jiskřivý.
Tečka, Světlinka a Lávík seděli s Krvavou tlapkou. Na otázku jak se jmenují odpověděli: "Tečka, Světlinka a Lávík." Pak velitele poslouchali jedním uchem a přitom byli zabraní do seznamovacího povídání.
Ohnivá tlapka si sedla k Medvědímu. Vyprávěli si o boji.
"Bych se ještě zeptal, zda někdo také nezachytil pach samotářů na svém území? A jistě, děkuji Jiskřivý měsíci. Rád bys viděl Divoké?"
Ohnivá kožešina nervózně čekala na konec. Bleskatý si šel sednout k učedníkům Jantarových. Jiskřivý měsíc povídá: "Nikdo od nás nezachitil ani náznak jejich pachu. Připadá mi to trochu divné, vždyť říkali že jsou 'nejsilnější' klan."
"Dobrá, shromáždění je u konce." Ukončilo se shromáždění.
Jantarová Tlapka sice nepochopila tu poslední část s pachem a Divokými, ale neřešila to.
Později šli Jantaroví do tábora.
Další den si Jantarová řekla, že by mohla zase cvičit Máčku. Šla ji tedy vzbudit.
"Máááčkoooo, hádej kdo tě jde trénovat!" Mňoukla při buzení své léčitelské učednice.
"Dej mi pokoj, uteklas se pomstít a ani si na mě nemyslela, už jsem dávno za všemi učedníky s výcvikem!" Prskla učednice.
Ach jo, to se musím omlouvat každýmu debžotovi co si na tohle vzpomene?! Pomyslela si znechuceně Jantarová a řekla: "Dnes uděláme zkoušky, musíš složit tři abys byla léčitelka, tohle bude první."
"Tak jo." Máčka se protáhla, bleskově umyla a už si to trajdala za svou učitelkou do hlubokých lesů, aby je při zkoušce nikdo nerušil.