Jantarotlapa se probudila a byla jí neskutečně zima, třásla se a drkotaly jí zuby. 'Asi jsem nachlazená...' pomyslela si.
"Jantaří, dnes je ten den!" Vrazil k ní Žlutooký.
"J-jaký d-den?"
"Dnes útočíme na Drápa-té... Jsi v pohodě?" Zeptal se starostlivě její druh.
"Jo jsem." Zavrčela Jantarotlapa a zvedla se.
"Fajn, tak... můžem vyrazit?"
"Jo jo jasně. Jdem na to."
Na sluníčku se už Jantarotlapa vyhřála, takže se šlo hned do boje.
Přesně podle plánu - Stínoví oběhli tábor, Svižní se shovali poblíž a Tlapkoví vpochodovali do tábora.
"Jsme tady... přesně na čas!" Rozkřikly se kočky z Tlapek a pustily se do lítého boje.
Jantarotlapa se rozběhla a měla jen jeden cíl - Lehkého měsíce.
Když k němu dorazila, zarazila se. Uslyšela bojový pokřik Ohniého klanu. 'Tihle trapáci zkazí každou chvilku.' Pomyslela si bojovnice. Lehký měsíc se tvářil ty-víš-že-mě-nedokážeš-porazit a Jantarotlapa zase nesnáším-tě. Chvíli se takhle probodávali pohledy když v tu Jantarotlapa vyrazila a zakousla se mu do krku. Nepočítala s tím, že jí začne její protivník drásat břicho. Povolila stisk a na sekundu se podívala okolo. Proti dvoum klanům neměla tahle hrstka samotářů šanci. Ledaže by...
Pískla a Svižní přišli na pomoc. Teď to bylo o trochu vyrovnanější. Maliník pomohl Jantarotlapě. Společně zabili velitele Drápatého klanu! Jantarotlapa byla na sebe pyšná. Její první zabití! A velitel Drápatého klanu! Sice s pomocí, ale každý nějak začal...
Po chvíli začali samotáři prohrávat. Jantarotlapa pískla dvakrát a Stínový oddíl přišel zezadu tábora.
Po chvíli se Jantarotlapě postavila Ohnivá tlapka. Bývaly kamarádky, ale to už pryč.
"Nikdy jsi nebyla, nejsi a nikdy nebudeš tak dobrá jako já..." Řekla Ohnivá.
"Ne, to nebudu. Protože já. Jsem. Léčitelka!" Vykřikla Jantarotlapa a škrábla přes celé břich svojí nepřítelkyni. Ta ji zaryla drápy do krku a prudce zvedla tlapu.
"Byly jsme kamarádky..." Zachraptěla ještě Jantarová.
Jantarotlapa po chvíli necítila bolest. Necítila nic. Zvedla se. Zjistila, že tlapkami je ve svém těle. Je duch. Zjevila se před ní Tma.
"Pojď se mnou, doprovodím tě do Hvězdného klanu."
"Ale já nechci!" Bránila se Jantarotlapa. "Mám tady nevyřízené kšefty!"
"Nu dobrá, ale dvakrát si pro tebe chodit nebudu." Pokárala ji Tma.
"S tím dokážu žít." Řekla Jantarotlapa a lehla si do svého těla.
Jantatlapě srdce začalo zase bít. Vrhla se Ohnivé rychlostí blesku.
"Pro-promiň!"
"Co?"
"Moc se ti za to omlouvám, byl to takový... výpadek." Začala Ohnivá.
"Taky se ti omlouvám. Co se mezi námi vůbec stalo že se tak nenávidíme?"
"Už... ani nevím." řekla to popravdě Ohnivá.
"Co to hodit za hlavu?" Řekly naráz. Pak se zasmály.
"Staré dobré..."
"Staré dobré..."
"...zlaté časy!" Dokončila Jantarotlapa.
Pak se kolem sebe rozhlédla. Byla poslední v táboře Drápatých.