Jantarotlapa skočila do výšky.
Dopadla na mohutný strom a zasekla své drápy do kořisti.
Mladý holub brzy spočinul v její tlamičce spolu se sojkou.
Mladý holub brzy spočinul v její tlamičce spolu se sojkou.
Nic víc.
Zavětřila. Ucítila... Hlídku Drápatého klanu!
Je čas ukázat, co v tobě je, a nezapomeň, pach krve překříží se s jantarem. Ozval se hlas Hězdných.
Nyní jí ta věštba došla a skočila po zástupci Drápatého klanu - Černofouskovi.
Tedy... dopadla před něj. Černofousek ji hned povalil na bok.
Černá kočka s jantarovýma očima a světle hnědá mourka s modrýma očima se vrhli k Jantarotlapě.
"Takže zajatec samotářů, říkáš?" mňoukl opovrhlivě zástupce. "A nechceš se náhodou přidat k nám?"
Cítil se dobře, když měl odrápenou tlapu na jejím boku a černá kočka ji hryzala do ocasu, zatímco mourka jí masila uši.
Sadista jeden! pomyslela si Jantarotlapa a následně zavrčela.
"No mě se jako zajatec nezdá," mňoukla uvážlivě černá kočka a ta mourka přitakala.
"Já vím, Netopýří srdce. Listoocasá," sklonil svoji mohutnou hlavu. "Tak co teda jsi?!" rozeřval se Černofousek.
Jantarotlapa sebou trhla. Nikdy jim to nepoví.
"Že by náš zajatec?" navrhla Netopýří srdce.
"Jsem kočka, TA kočka, ty hloupá Drátěnko!" zasyčela a zařvala Jantarotlapa.
"Jsem kočka, TA kočka, ty hloupá Drátěnko!" zasyčela a zařvala Jantarotlapa.
"Tady si někdo vyskakuje," mňoukl Černofousek a kývl na Listnatoocasou, která se pustila do masení ocasu.
Jantarotlapa s námahou vstala a vlepila Černofouskovi šrámofacku. "Nikdo, nikdy a nikde mě tu nebude takhle ponižovat, a slibuji, NIKDY vám nepovím, kdo jsem a proč jsem!" zařvala Jantarotlapa a odskákala.
Za sebou ještě slyšela pokřiky.
Netopýří srdce řvala "Ale ta to jsme se tě neptaly!", a Listnatoocasá zase "Pravda bolí!".
Černofousek s blaženým pocitem se smál a zašel do stínu.