Lví hvězda svolila, může tedy jít.
Hned ráno na úsvitu vstala a šla do učednického doupěte. Všichni spali.
"Brzo se vrátím," dotkla se čumáčkem hlavy její spící učednice Máčky,"to ti slibuju."
Vyšla ven a utíkala z tábora na hranice, kde už na ní čekal Žlutooký.
"Ahoj, už jsem tady," mňoukla léčitelka na útěku hned, jak se vydýchala.
"Skvělé, tak pojď, zavedu tě do našeho tábora," zazubil se.
Za chvíli už pár stál na mýtině obklopené malýmy skály.
Žlutooký vyskočil na pevné píchající křoví.
"Poslouchejte všichni! Dnes se k nám připojí léčitelka Jantarového klanu, Jantarová Tlapka.-"
Někdo vykřikl: "To je ta tvá družka?" všichni se začali smát.
"Jo, jo, jasně." Cítil se trochu trapně. "Je. Ale, jelikož má Jantarová Tlapka dvojslové jméno a my tady všicni jednoslové," zadíval se na Jantarovou Tlapku "budeme jí muset přejmenovat. Nedám jí nijak výrazně jiné jméno, jen ho trochu zkrátím. Jantarová Tlapko, ode dneška do konce tvého spojenectví s námi budeš nazývána Jantarotlapa!"
Jantarotlapa byla na své nové jméno pyšná.
"Jantarotlapa! Jantarotlapa!" skandovaly kočky.
Ale jedna černošedá, znuděná, řekla: 'Jantarotlapa' taky znuděně.
Byla to Obsidianka.
Nádherný