Na shůzce s Žlutookým přijala tu žádost. Potom se oba rozloučili a šli každý svou cestou.
Jantarová Tlapka šla do tábora, kde chtěla vzít Máčku na její provní trénink.
Žlutooký šel do velké dutiny stromu, kde bydlí. Chtěl si to tam trošku zvelebit.
"Tak," nakoukla do učednického doupěte léčitelka, "Máčko, je čas na trénink."
"Teď v noci?" tázala se kočičika.
"Ano," přikývla "teď v noci. Tvůj první noční trénink, copak se netěšíš?" škádlila ji léčitelka.
"Noční trénink?!" Máčka byla na nohou. "A já?! Teď?!" Máčka už utíkala k tipyckému místu pro začínání tréninků, Písčité louce.
Když tam její učitelka dorazila, seděla rovně, napřímená, malý chumdelatý ocásek měla obtočený kolem tlapek.
"Kdy budeme vlastně lovit?" zeptala se, a svou hlavu naklonila na stranu, čímž jenom podtrhla svojí otázku.
"Víš, nevím jak ti to říct, ale léčitelky neloví."
"A-a co jejich učednice?" posmutněla Máčka.
Jantarová Tlapka zklamaně zavrtěla hlavou.
"Nene! Kecáš! Slyšela jsem mnoho příběhů o nočním lovu! Chci to také zažít! To nemůže být pravda!"
"Bohužel je, Máčko. Pokud se ti ale cesta léčitelky nelíbí, můžeš přestoupit k nějakému válečníkovi, a můžeš lovit jak je libo." Máčka se zamyslela. "A budu pak moct míchat bylinky?"
"Ne."
"A co je připravovat?" ptala se zvědavá učednice.
"Ne."
"Tak... Neco s bylin-" Ani nedokončila a učitelka odpověděla:
"Ne."
"budu nad tím přemýšlet." rozsekla diskuzi Máčka.
"Teď tě naučím šplhat po stromech. Je to naše pýcha, to umíme nejlíp z lesa. Maskování pachu jsme přenechali Ohnivým a samotářům, ale nejlepší přeci v něčem být musíme!"
Po tréninku si šla znavená učitelka - i učednice lehnout.
Byl to náročný den.