Ohnivá běžela lesem, milovala běhat ve sněhu. Přitom se nenápadně přibližovala na schůzku s Medvědím. Ještě tam nebyl, dorazil asi za minutu. "Ahoj, je něco novýho v klanu?" zeptala se Ohnivá. "Máme dva nové válečníky, Temné srdce a Zlatou záři." Odpověděl Medvědí. Ohnivá kývla. "Našemu klanu se taky docela daří, jenom Jantaroví pořád chodí po našem území, jako kdyby jim patřilo. Ohnivá si vzpomněla, jak jí bylo s Ohnivým a jak jí je teď. Nebylo to ani trochu jiné. Potom Medvědí musel jít. Ohnivá se vrátila do tábora, aby vzala Lávíka na trénink, právě z tábora vybíhala výprava k Drápatým, vedl ji Hvězdný vichr a s ním šel Lesní úsvit, Zlatý pruh, Světlinka a ještě pár válečníků. Lávík zrovna seděl u pařezu, čistil si srst s Tečkou. Jakmile uviděl, že k němu míří Ohnivá, rozloučil se a bleskurychle byl u ní. Dnes měla v plánu ho naučit trochu maskovat svůj pach, myslela, že mu to docela půjde, a nemýlila se. Ohnivý klan a samotáři na to byli experti. Skoro ho necítila, když měl za úkol on ucítit jí, tak mu to nešlo o nic lépe. Pořádně se při tom nasmáli, a když se vrátili do tábora, byl už večer. Oba hned usnuli, jen co si lehli. K Ohnivé se zase vrátila slova mrtvého velitele.