"Tmo, potřebuji si s tebou promluvit."
"Jsem tady, mluv." odpověděla moudrá zesnulá léčitelka.
"Víš, já... Porušila jsem Léčitelský zákoník i Kód válečníka."
"Cos provedla, Jantařinko," mluvila milým hlasem Tma a nadzvedla ocasem živé léčitelce hlavu. Zahleděla se do jejích smutných očí.
"Jsem družka jednoho samotáře." Tma se zdála být klidná.
"Jakého?" zaptala se s ledovým klidem.
"Žlutookého. Jmenuje se Žlutooký."
"A jak vypadá?"
"Je to mohutný černý kocour se žlutýma očima. Má hluboký hlas a jeho černá srst se v měsíčním světle krásně třpytí." vysypala ze sebe nějaká hrubý popis Jantarová Tlapka.
"Nezlobíš se?" ptala se Jantarová Tlapka.
"Ne. Ani Hvězdný klan se nezlobí."
"Ale jak je to možné? Vždyť... Porušila jsem DVA kódy! A navíc... Zdá se mi, jakobys žila někde uvnitř mě."
Průsvitná černá kočka s hvězdičkovým efektem v srsti kývla. "Jsem tvá patronka. Můj úkol je tě chránit při dobrém i ve zlém. Každá kočka má svého patrona, ale né každý tu práci vykonává tak svědomitě jako já." Tma se zasmála.
"Je fajn tě zase vidět... Mami." Usmála se Jantarová Tlapka.
"Jo, je zase fajn vidět teba. Jinak - jak se má Máčka?" tázala se Tma.
"No, dobrá zpráva je, že rod léčitelů nezemře." začala léčitelka Jantarového klanu.
"A ta špatná?" zeptala se s obavami v hlase Tma.
"Ta není!" odvětila prostě Jantarová Tlapka.
Obě se zasmály a objaly.