Po nějaké době...
Začal padat sníh. Všechny řeky ná území Jantarového klanu už zamrzly v led a ti méně chytří se snažili olizovat led a jak je obecně známo, jazyk jim k ledu přimrzl. To byste nevěřili, kolik přimrazených jazyků už musela Jantarová Tlapka řešit! Žlutooký se do Jantarové Tlapky zamiloval stejně jako ona do něj.
Z Popelíčka se stal Popelík, z Tygříka Tygr, ze Stříbrňky Stříbřenka a nakonec, z Máčenky se stala Máčka, léčitelská učednice. Popelíkův učitel byl Dlouhý stín, Tygrův učitel byl Jantarový vichr, Stříbřenčin učitel byl Pískovous a Máččina učitelka byla Jantarová Tlapka.
"Tak Máčko," začala mluvit léčitelka "dneska ti ukážu-"
"Byliny!" skočila ji co řeči Máčka.
"Ne," zavrtěla hlavou učitelka, "dnes ti ukážu hranice."
Máčka posmutněla. "Ale, byliny ti můžu ukázat zítra." mrkla krémová kočka. Máčka začala jásat.
"Tak, tohle jsou hranice s Divokým klanem. Jsme s ním ve válce, takže se s nimi moc nepřátel." mňoukla dospělá kočka při vzpomínce na její kamarádku Vločku.
Seznámily se, když Jantarová Tlapka, tehdy ještě Jantarka šla tvrdohlavě na kraj území Divokého klanu. Načapala ji tam naštěstí poněkud milá učednice Vločka, a tak se skamarádily, ale na oko se nesnášely. Vločla nebyla zlá, ani sobecká, byla... Vlastně dobrá. Možná že z Vločky už je válečnice, ale to už Jantarová Tlapka neví.
"Tady je Drápatý klan, ten nejpitomnější a 'nejsilnější' klan na světě." (ty uvozovky dělala léčitelka tlapkami).
"A tady je Ohnivý klan." procedila mezi zuby léčitelka.
"A Tlapko, to nás nikdo nemá rád?" tázala se s roztomilým výrazem Máčka.
"Ano, nikdo nás neám rád. Ale my si vystačíme sami! Jsme přece Jantarový klan." prohlásila Jantarová Tlapka a olízla Máčku mezi ušima.
Večer na Jantarovou Tlapku zase čekal Žlutooký. Nemuseli si nic říkat. Cítili to samé.
"Nuže... Kdy začneme?"
"Jak jako?" zeptal se se smíchem Žlutooký.
"No, kdy oficiálně začneme se schůzkou." objasnila.
"Nevím. Hele, Jantarová, už se známe delší dobu a já... Já si myslím že jsi docela fajn kočka. Pro někoho. Ale pro mě jsi ta nejúžasnější kočka na týhle planetě a mě v hlavě dlouho leží jedna otázka:
Budeš moje družka?"
Tím Jantarovou Tlapku - léčitelku, učitelku a pomocnou válečnici dostal. Ohromil ji. Po pravdě - trochu čekala, že se to stane, ale teď, když to přišlo, nebyla schopna slova. Po chvíli znovu našla dech a řekla nadšeně: "Ano!". Přitulili se k sobě a užívali tu chvíli ticha.