Plamenný vyskočil na skálu. "Klane, uzavřeli jsme spojenectví s Drápatým klanem, budeme k nim do tábora posílat válečníky. Dnes k nim půjde: Ohnivá Tlapka, Zlatý pruh, Ledová voda, Světlinka a Zlatohnědé pírko. Vyražte hned, vaší výpravu povede Ohnivá Tlapka." Plamenný seskočil a válečníci vyrazili za Ohnivou. Ohnivá běžela směrem k táboru Drápatého klanu. Za chvíli už byli v táboře Drápatých, Ohnivá zamířila k Bodlákové hvězdě, cestou jí pohled padl na mladého hnědého válečníka s šedou tlapkou. Došla k Bodlákové a řekla: "Posílá nás Plamenný měsíc. Ptá se, jesli s něčím nechcete pomoct." Ohnivé padl pohled znovu na mladého válečníka, ten se k ní nenápadně přitočil a řekl jí: "Budeš na mě čekat na hranicích o času siesty?" Ohnivá kývla, i jí se válečník docela líbil a jeho pohled trochu prozradil, že i on k ní něco podobného cítí. Pak se Ohnivá Tlapka zase věnovala Bodlákové. "No, mohli byste nám pomoct nasbírat bylinky. Budu sbírat i já." Ohnivá a její výprava kývli, to už u nich byla Prašná cesta, řekla jim jaké bylinky mají najít. Ohniví zase kývli a vydali se hledat bylinky. Měla za úkol najít bobule jalovce. Věděla, které to jsou, protože jí to ukazovala Jasná. Zanedlouho se vrátila do tábora s bobulema a dala je Prašné. Ta jí poděkavala, sedla si a čekala až se vrátí ostatní. Za chvíli se vrátil Zlatohnědý s listomátou a chvíli po něm Světlinka, Ledová voda a Zlatý pruh. Donesli bylinky léčitelům, rozloučili se a odešli. Řekli Plamennému, že všechno je v pořádku.
Nastal čas siesty. Ohnivá řekla že jde lovit a šla na hranice s Drápatýma, válečník tam už byl. Trošku stydlivě řekl: "Já jsem Medvědí řev." Ohnivá nevěděla, co má říct. Proto jenom kývla a řekla: "Co jsi mi chtěl, když jsi mi řekl, ať sem přijdu?" Teď zase nevěděl, co má říct Medvědí. Oba však věděli o co jde. "No... Asi už půjdu, neva?" Zeptala se Ohnivá. "A dávej pozor, aby tě nikdo nesledoval." Varovala ho ještě Ohnivá, a pak se rozběhla zpátky do tábora. Ohnivá ještě něco nalovila a pak se s tím vrátila do tábora, odložila to na hromadu a vydala se na místo, kde pohřbili Jiskřivého měsíce. Najednou se za ní ozvalo: "Ohnivá Tlapko, čeká tě spoustu nebezpečných úkolů, sleduji tě celou dobu od té chvíle, co jsem zemřel. Všiml jsem si také, že tě čeká těžké rozhodnutí, na kterém závisí pokračování klanu, závisí na něm tvůj život." Ohnivá se otočila a uviděla Jiskřivého. "Jiskřivý..." Hlesla Ohnivá. Najednou Jiskřivý zmizel. Ohnivá se rozhlédla a už viděla jenom konec jeho ocasu mizící v mracích. Vrátila se do tábora.