Černý kocour zavedl Jantarovou Tlapku na místo, kde roste nátlapník. Cestou si hodně povídali. Jantarová Tlapka o něm zjistila, že se jmenuje Žlutooký a on o ní zjistil její jméno. Cestou byla léčitelka přímo unášena pocitem štestí, naděje a... Nechtěla si to připustit, ale možná i pocitem lásky. "Tak, co teď?" zeptal se Žlutooký po tom, co si Jantarová Tlapka natrhala nátlapník. "Zítra večer...?" navrhla.
On souhlasil, dal to najevo kývnutím.
"Tak tedy - zítra večer na hranicích." mrkla, Žlutooký přikývl a Jantarová Tlapka zmizela v křovinách.
"Nechť se všechny kočky žijící v Jantarovém klanu shromáždí pod Velkou skálou!" ozvalo se v táboře, když léčitelka přišla. Duchemnepřítomna se usadila u Skály a čekala, co jí velitelka zdělí. Najednou sebou trkla. Lví hvězda! Sen! No, to je jedno, snažila se na to už nemyslet léčitelka. Nemohla si pomoct, ale pořád musela myslet na něj, na Žlutookého. Ne! bránila se své mysli, je to jen kamarád! Nic víc! Ale to už Lví hvězda začala mluvit.
"Dnes je pro jednu kočku významný den. A ta kočka se jmenuje Fialka!" začala s jmenovacím ceremoniálem.
"Já, Lví hvězda, velitelka Jantarového klanu vyzívám své předky aby shlédli na tuto učednici. Fialka pracovala tvrdě aby porozumněla vašim zákonům a pravidlům, a já vám ji nyní doporučuji jako válečnici. Fialko, Jantarový klan děkuje za tvoji opatrnost a odvážnost-"
"Pche, prej odvážnost." zašeptal neuznale Dešťovák. Učitelka ho ale okřikla.
"-a nyní ti předám tvé válečnické jméno." nedala se odbýt Lví hvězda a blýskla pohledem do sakrastickém učedníkovi. "Tvé nové jméno bude Fialová květina!"
"Fialová květina! Fialová květina!" skandoval klan. Pak se ozvalo druhé kolo a Fialové květině oči zářily jako nejkrásnější fialky ańa světě.
Pak šli všichni pogratulovat nové válečnici a ta měla v noci co dělat, aby neusla.
Jantarová Tlapka usnula ve svém novém mechovém pelíšku co měla po Tmě.
Tmě...