Ohnivá se cítila divně, jako by ji někdo sledoval, jako by se něco mělo stát, jenže nikdo neví co. Klid měla jen na lovu, protože se jí zdálo, že ta divnost pomalu odcházela, ale jakmile se vrátila do tábora, divnost byla zpátky.
Byla zrovna na lovu poblíž obydlí dvounožců, když ji něco chytilo dvounožčíma packama a neslo pryč. Zmítala se, ale nepomohlo to. Dvounožec ji donesl do svého domu, bylo tam spustu uliček a dveří. Dvounožec přišel k jedněm dveřím a otevřel je, za nimi byly dvě malé dvounožkyně, jedna měla dlouhé světle hnědé vlasy a hnědé oči a druhá měla vlasy krátké, ale stejnou barvu jako ta první a zeleno-hnědé oči. Jakmile ji uviděly, vstaly a došly k ní, ta s dlouhými vlasy si ji vzala a hladila. Druhá také. Dlohovlasá řekla: "Táta tě prý našel v lese. Jsi divoká kočka?" Ohnivá kývla. Obě se usmály, velký dvounožec odešel. "Jak ji budeme říkat?" Zeptala se krátkovlasá. Dlouhovlasá se na ni zamyšleně podívala. "Co třeba... Plamínka?" Na tlapce má takovou skvrnku ve tvaru plamínku. Krátkovlasá kývla. To jméno je docela hezké, řekla si v duchu Ohnivá, nově Plamínka. Pak začala zkoušet orientovat se v doupěti malých dvounožkyň. Zkoušela najít místo, kde bude večer spát, nenašla nic, ani mech, ani kapradí. Pak dlouhovlasá otevřela vchod do doupěte a vyběhla ven, vrátila se s tlapkami plnými kapradí a mechu, položila hromádku na zem a podívala se na Plamínku, ta se zvedla a doběhla k hromádce, udělala si z ní pelíšek a usnula, zdálo se jí o Ohnivém klanu, jak jí hledají po celém lese.
. Wow, myslím, že to bude super kniha!