Pohled Spárka
Ucítil jsem jak do mně někdo strká. Pomalu jsem otevřel oči. Předemnou stála chlupatá zrzavá kočka. Ihned jsem vyskočil a povalil ji na zem. ,,Liško!" Vykřikl jsem. Byl jsem šťastný. Šťastný že má sestra žije. Měl jsem za to že umře. Ale ona tu teď byla se mnou. ,,Slez....ze mě. Nemůžu....dýchat." Vypravila ze sebe má sestra. Rychle jsem z ní slezl. ,,Promiň." Omluvil jsem se. ,,Nic se nestalo. Tak, o co jsem přišla?" Zeptala se s veselým hlasem. ,,O nic důležitého nebo nového. Ale jakto že, už tě Očko pustil?" Vyzvídal jsem. ,,Prohlásil mě za zdravou. Už můžu normálně trénovat. Pojď nebo příjdeme pozdě." Vyzvala mě a vyběhla z učednického doupěte. Vyrazil jsem hned za ní. Hned jak jsem vyskočil z doupěte, tlapky mi dopadly do vrstvy sněhu. Pár vteřin mě studěly, ale zvykl jsem si. Nakonec jsem se rozeběhl k Hvězdné tůni z tábora. Běžel jsem vedle své sestry. Vyběhli jsme z Vysokých skal a beželi po louce. Všude bylo bílo, ale někde byla viděť ta siuleta kočky či nějakého toho práta před náma. A nesmím zapomenout na duby, které se před náma objevily. Vběhli jsme mezi ně. Zastavili jsme se až u tůně. U krajů tůně se již dělal led. Zpoza křoví vyšli naši učitelé. Ale byl s nimi i velitel. Podívali jsme se s Liškou do očí. Velitel chodí na výcvik učedníků jen z jednoho důvodu. ,,Dnes je čas, abyste složili poslední zkoušky." Prořízl ticho přísný hlas velitele. ,,Všechny ostatní zkoušky jste již složili. Ale ještě musíte dokázat, že jste loajalní a vynalézaví. Dnes půjdete lovit na území jiného klanu. Časy jsou zoufalé. Potravy je méně než bylo kdykoliv předtím.Tohle je základ. Budete tam sami. Když vás chytí, nikdo vám nepomůže. Máte osud ve vlastních tlapách. Ulovte tam co nejvíc potravy. A také prohledejte jejich území a podejte hlášení. Za soumraku se vraťte do tábora. Liško, ty půjdeš na území Jantarového klanu. Spárku, na tebe zbyl Ohnivý klan. Můžete jít. Ať vás doprovází Hvězdný klan." Popřál nám velitel. Hned jsem se rozeběhl k území Ohnivého klanu. Vyběhl jsem z Dubového lesa. Tlapy mi dopadaly do sněhu a zanechávaly za sebou stopy. A tak to bude i na území Ohnivého klanu. Vstoupil na území Ohivého klanu klanu. Skrčil jsem se, abych nebyl nápadný a začichal. Pach hlídky byl starý. Prošla tu tak před hodinou. Dokonalé. Do nosu mě udeřil slabý pach drozda. Neváhal jsem a vydal se za ním.
Vkráčel jsem do tábora s kořistí. Kožich jsem měl plný sněhu a byla i velká zima. Ale hrdě jsem vystrčil hruď. Otec a matka se na mě s pýchou v očí dívali. Bratr a sestry se na mě také s hrdostí a pýchou dívali. Odnesl jsem kořist na hromadu k ostatní kořisti a vrátil se ke své mladší sestře. ,,Jak to šlo?" Zeptám se a vytřesu si sníh z kožichu. ,,Dobře. Ale málem mě chytila lovecká hlídka. Naštěstí jsem se stihla chovat. Ale co je jasný je to, že Jantaroví mají lepší území než my." mňoukla ,,To samý Ohnivý." Potvrzuji jí. Zalezli jsme do učednického doupěte a začali si čistit srst. Když padla tma, zamířili jsme k Tůni hvězdných. Tam mělo proběhnout naše jmenování na válečníky. Přišli jsme tam a usadili se pod velký balvan, který byl před tůní. Kolem tůně byli shromáždění všichni členové klanu. Na balvan vystoupal velitel klanu Hnědý měsíc. Po boků balvanu se posadil léčitel Jantaroočko, zástupce a zároveň náš otec Šeříkový vánek. Všichni ztichli. Srdce mi bušilo jako nikdy. Tahle noc měla patřit jednom nám. A taky že patřila. ,,Divoký klane, Hvězdný klane a Temný lese, dnes jsme se tu sešli, abychom jmenovali nové válečníky a právoplatné členy Divokého klanu. Liška i Spárek prokázali že jsou toho hodni. Úspěšne splnili zkoušky a prokázali loajalitu, chytrost, bystrost, sílu, spolupráci a důvěru. Proto, dnes před zraky jak mrtvých tak živých, jak bývalých tak současných členů klanu si dovoluji tyto dva učedníky jmenovat válečníky Divokého klanu. Liško, vypadáš jako milá a hodná kočka, ale každý tady ví, že dokážeš i lhát a zabíjet. Proto odedneška budeš nést jméno Liščí píseň. Ať je Hvězdný klan a Temný les s tebou. Ať jsou s tebou naši předkové a doprovázejí tě na tvé cestě. Ať už byli na straně dobra nebo zla. A teď ty Spárku. Sice jsi vtipný a život bereš na lehkou váhu, ale když nastane boj, staneš se nebezpečným protivníkem a bojuješ přitom s lehkostí a elegancí samotných dravců. Proto odedneška budeš nést jméno Sokolí spár. Ať je Hvězdný klan a Temný les s tebou. Ať jsou s tebou naši předkové a doprovázejí tě na tvé cestě. Ať už byli na straně dobra nebo zla. Ať Hvězdný klan a Temný les provází vás všechny. Ať naši předkové doprovázejí Divoký klan, jako ho jednoho dne budeme i doprovázet my sami. Nezapomínejte, jsme válečníci, jsme nelítostní bojovníci, jsme Divoký klan. Jsme klan, jsme tým.....jsme rodina! Nezapomeňtě na to. Klan s vámi."