"Jdeme!" Zavelel Jantarový měsíc.
"Jdeme kam?"
"Zaútočit na Divoký klan."
"Ale je přeci shromáždění!"
"Pravda, na shromáždění půjde: Já, Lví kožešina, Tma, Jantarový vichr, Soumračná bouře, Sluneční letka, Kapradinová záře, Dlouhý stín, Pískovous, Jantarka, Mrazík, Mrak a Fialka!" Vysypal ze sebe seznam.
"Počkat," zarazil pádící kočky pryč, "až po boji. Tmo a Jantarko, můžete bojovat- vlastně, MUSÍTE bojovat taky." Kočky se na sebe tázavě podívaly.
"A jdeme už!"
Několik kočičích siluet utíkalo podrostem, směrem k Divokému klanu. Kličkovali napříč Vysokými skálami až pronikaly do tábora.
Bílá kočka s černou tlapkou a modrým a tmavě modrým okem se zakousla do Jantarčiny srsti.
Sluneční letka bojovala se zrzavým kocourem s ohnivě zrzavým nádechem v jeho srsti, jeho žluté oči zářily.
Mrazík bojující se světle šedým kocourem se světle oranžovýma očima.
Jantarka se přetočila a hryzla svou protivnici.
Objevující se hvězdy zahalující se černými mraky.
Jantarový měsíc bojující s velikým hnědým kocourem s též žlutýma očima.
Vřeštící Pískovous.
"Tomu se říká boj!" Vyřvávající Jantarový měsíc.
Vřeštící šedá kočka s kobaltově modrýma očima, nad ní se sklánějící Dlouhý stín.
Zakonec je Divoký klan zahnal, a kočky, tak jak byly, odešly na shromáždění, a nejvíc z celého klanu to schytal snad nejlepší válečník ze všech, Pískovous.
A z Divokého to byla Vlčí srdce...