"Jantarovému měsíci je špatně." Mňoukla Tma, když viděla, jak Jantarka jde na pravidelnou prohlídku k Jantarovému měsíci.
"Jak jako, špatně?"
"Pálí ho oči, chce se mu zvracet a spát, myslí si, že mu bylinky nepomůžou." Rychle odvětila zkušená léčitelka.
"Nevíš, jaké na to jsou bylinky?"
"COpak jsme se to neučily?"
"Ne," zatřásla hlavou světlá kočička a sedla si, "neučily. Tak znáš?" Zase rychle vyskočila.
Tma seděla vzpřímeně, ocásek obtočený kolem tlapek, modré oči zářily.
Jantarka cukla ouškem. Jantarový měsíc svolával klan. Když se všechny kočky shromáždili pod skálou, promluvil: "Jantarový klane, nejsem spokojen s postojem našich válečníků, a obecně, celého klanu. Dnes je čas na proměnu. Celý život jsme byli milí, hodní a laskaví, ale teď budeme jiní. Naše lovecká hlídka," kývl na Lví kožešinu, Sluneční letku, Mrazíka a Fialku, "ucítila čerstvý pach Divokého klanu na našem území!" Kočky začaly šokovaně mňoukat. Až se utišily, velitel pokračoval. "Ano, přesně tak, takže odteď, jsme MY ti krvaví. MY jsme postrach lesa, jsme to MY, kteří se mají uctívat, MY jsme lepší než Hvězdný klan. My, my, my, my a my!" Dokončil proslov a seskočil ze skály.
"Ehm, je v pořádku?" zeptala se Jantarka, když obě kočky došly do doupěte.
"Ehm, je v pořádku?" zeptala se Jantarka, když obě kočky došly do doupěte.
"Nevím, ale vypadá že jo."
"Myslíš, že nám změní jména?" Zeptala se Jantarka, a uviděla venku zrzavé cukající ouško, pach divného velitele zavál přímo k ní.
"Ne," ujistila ji Tma, "nezmění."