Sen Jasné Tlapky byl tuto noc jasnější než kdy jindy. S trhnutím se probudila, do tábora vnikaly černé stíny, Jantarový klan! Zburcovala všechny válečníky a velitele. Pak se vrátila do doupěte a boj sledovala.
Ohnivá Tlapka skočila po šedé kočce s kapradinovýma očima, zakousla se jí do tlapy a nepovolila. Kočka se jí vykroutila a skočila po Hvězdném vichrovi. Vtom do jejich tábora vrhly kočky z Drápatého klanu a vrhly se na Jantarové, přišly jim na pomoc. Ohnivá pomohla Hvězdné s Jantarovým vichrem, zakously se jí do tlapky a kdyby nebylo nějaké kočky z Drápatého klanu, tak by se z toho sevření nikdy nedstala, poděkovala jí a vrhla se na pomoc Světlince, která bojovala s učednicí Jantarového klanu. Byla silnější než její sestra a právě Světlinku přitiskla k zemi, to už tam byl Zlatý pruh a učednici chytil za krkem a odhodil stranou. Lví mršina něco řvala na Drápaté a Ohnivá toho využila a skočila po ní, přitiskla ji k zemi a roztrhla jí ucho. Stáhl ji však Dlouhý stín. "Sama by si neporadila? To je až tak slabá velitelka?" Neodpustila si tu narážku Ohnivá Tlapka. Dlouhý stín se po ní vrhl a přišpendlil ji k zemi. Koutkem oka zahlédla, jak Lví mršina přišpendlila Jiskřivého a zemi a roztrhla mu ucho, na pomoc se mu vrhla Bodláková hvězda. Vykroutila se Dlouhému stínovi a skočila na Jantarového vichra který bojoval se Smrtícím drápem z Drápatého klanu. Najednou zaslechla výkřik, vedl od léčitelského doupěte, Ohnivá vběhla dovnitř a uviděla Dlouhého stína, který se skláněl nad bezvládným ohnivě zrzavým tělem, azurové oči se zavírají. "To ne vykřikla!" Vykřikla Ohnivá Tlapka a vrhla se po Dlouhém. Přitiskla ho k zemi a zakousla se mu do krku, Dlouhý se zmítal, ale Ohnivá nepovolila, na konec ji stáhla Lví a zakousla se jí do tlapky. Ohnivá sebou házela, kdyby se tam neobjevila Hvězdná Noc, asi by ji tam Lví nakonec zabila, ale Noc se jí zakousla do krku a stáhla jí. Pak ji pustila a ta utíkala od ní dál, skočila po Ohnivé záři. To už Ohnivá Tlapka byla u Ohnivé bylinky a s Jasnou ji odtáhli do doupěte, Ohnivá bylinka byla mrtvá, už část snu Jasné Tlapky se vyplnila. Brzo zemře i Jiskřivý měsíc. Pak zahlédla Lesní úsvit, jak bojuje o živat s Travnatou loukou. Vrhla se mu na pomoc, stáhla Travnatou a přišpendlila ji k zemi. Ta se jí však vykroutila a skočila po nějaké kočce z Drápatého klanu. Ohnivá se jí vrhla na pomoc, ale Travnatá ji odhodila a na ní hned přistál Jantarový vichr. Zakousl se jí do krku a ona se zmítala, ale nepomohlo to, pomolu se začínala dusit. Začínala panikařit. Ale její protivník nepovolil. Náhle vykřikl a seskočil z ní, za ním stál Ohnivý blesk. Odhodil Jantarového stranou a vrhl se po Kapradinové záři. Ohnivá ne něj vděčně mrkla a bojovala dál. Skočila po Soumračná bouři. Ta ji lehce setřásla, Ohnivá se nevzdala, skočila jí na hlavu a Soumračná spadla, Ohnivá toho využila a přišendlila ji k zemi. Soumračná bouře se zmítala, ale nepomohlo jí to. Ohnivá se jí zakousla do krku a nepovolila, dokud neuznal, že to stačilo, a Soumračnou pustila. Potom se jí Soumračná klidila z cesty. Ořval se řev jednouho z Drápatých, umírá. Ohnivá Tlapka měla výčitky svědomí, že kvůli nim zemřel válečník jiného klanu, který jim pomohl v bitvě. Vrhla se na Mrazivého oblaka, který bojoval s Černým kocourem z Drápatého klanu, a Mrazivého povalila na zem, byl také nový válečník, ale mladší ne ona. Zezadu ji však stáhl Jantarový vichr a Mrazivý se zas pustil do černého kocoura. Pak se ozval zvuk, při kterém tuhla krev v žilách, byl to Jiskřivý měsíc, nad ním se skláněl Pískovous. Jiskřivý byl mrtev. Sen Jasné Tlapky se vyplnil. Ohnivá se vrhla k Jiskřivému měsíc. Ještě žil, ale za chvíli zemře. "Čeká tě velká budoucnost, Ohnivá Tlapko. Ale pro Ohnivý klan jsou teď temné časy a ty jen tak neodejdou, až bude čas, musíš vést klan dobře. Potká tě hodně strastí a namáhavé úkoly, nesmíš podlehnout." Poté Jiskřivý vydechl neposled. Ohnivá neměla čas se zamýšlet nad tím, co jí Jiskřivý řekl. Musí zránit tábor. Bojovala jako lvice, nesmí zklamat Jiskřivého měsíce! Právě roztrkla ucho Dlouhému stínovi a ten se od ní hnal ma druhý konec tábora. Jantaroví začínali ustupovat, neměli sílu proti klanu který měl síly dost, a jednomu z nejsilnějších klanů v lese. Lví mršina sice pořád bojovala, ale akorát dostala výprask. Pak se Jantaroví na chvíli zvedli, dlouho jim to však nevydrželo, ale neutíkali. Pořád byli v táboře, Lví byla zřejmě tak tvrdohlavá, že ani v případě, že by byl její klan na konci všech sil, by nedala znamení k uprchnutí. Ohnivá skočila na Sluneční letku, přitiskla ji k zemi a zakousla se jí do krku, držela, Sluneční se zmítala, nepomohlo jí to, začínala se dusit, na poslední chvíli se jí vytrhla, ale to už ji dorazil Ohnivý blek, Sluneční zemřela. Ohnivá bojovala dál. Zanedlouho se nad bojujícími kočkami rozneslo další bolestné zavytí, byla to Soumračná bouře, zabila ji Ledová voda. Ohnivá skočila po Lví, přitiskla ji k zemi s jedovatými poznámkami o tom, jaká je slabá velitelka. Zakousla se jí do tlapky, Lví se svíjela bolestí. Nakonec se Ohnivé vymkla a utíkala od ní pryč. Potom se ozvalo další bolestné zavytí, Travnatá louka klesla k zemi, u ní stál Zlatý pruh. Janataroví pochopili, že už to nevyhrají, a utíkali pryč. Poslední táhli jejich mrtvé, v táboře už byli jenom Ohnivý a Drápatý. Plamenný došel k Bodlákové hvězdě, "Co chcete za to, že jste nám pomohli? Bez vás bychom to nedokázali." Řekl Plamenný. "Nevadilo by spojenectví proti Jantarovým?" Zeptala se Bodláková. Plamenný souhlasil.