Ze strany Jantarového klanu bylo pořád cízit větší a větší napětí. Jasněnka několikrát potkala Jantarku, ani ta se však netvářila přátelsky. Všem bylo jesné, že se něco stane, ale nikdo nevěděl co. Ohňuška vyšla před tábor. Krajina pokrytá sněhem vypadala nádherně. Šla k Stříbrnému jezeru. Uviděla něco úžasného. Celé Stříbrné jezero. Ohňuška se tam radostně rozběha. Nejdříve položila tlapku na led aby zjistila, jestli ji led unese, unesl. Potom na led skočila, nepropala se. Udělala pár kroků. Docela to klouzalo. Ohňušce chvíli trvalo, než si na to zvykla, ale potom už se tam klouzala bez jediné chyby. Najednou jí podklouzly tlapky a spadla, praštila se do hlavy. Chvíli tam ležela, potom se probrala a klouzala se dál už opatrněji. Pak se vrátila do tábora, řekla to veliteli, ten pokýval hlavou a poděkoval jí. Potom si s Tečkou, Jasněnkou, Hvězdičkou a Světlinkou hráli ve sněhu u Hvězdné řeky. Zkoušeli lovit ryby, zahrabaly se do sněhu a skákali po stromech a setřepávali na sebe z větví sníh. Řeka už také skoro zammrzla. Potom si pro Jasněnku přišla Ohnivá bylinka, že musí na trénink. Tečka se Světlinlou na ně při odchodu setřepali sníh a všichni se rozesmáli. Jenže i to mělo brzo skončit.
Štastné a veselé Vánoce Vám přeju! :)