Když Jantarový klan dorazil na místo Shromáždění, byl tam jako poslední. Hnědý měsíc, velitel Divokého klanu, začal a přivítal zde shromážděné kočky: "Chtěl bych vás tu všechny přivítat na shromáždění! Nejdřív něco na lehčí notu. Dnes jsme jmenovali dva nové válečníky. Liščí píseň a Sokolího spára. Ale já a klan se dožadujeme odpovědí! Jantarový klan na nás dnes zaútočil! O úplňku a ještě k tomu po jmenovacím ceremoniálu!"
Bodláková hvězda začala mluvit. "Také jsme jmenovali dva nové válečníky - Medvědího řeva a Listnatoocasou. Také jsme nedávno jmenovali dva nové učedníky, Zlatou tlapka a Temného tlapku.Teď ty horší zprávy: byli jsme napadeni Ohnivým klanem, důvod byl že jeden z našich válečníků lovil na jejich území. Ulovil jednoho králíka. A to je důvod začínat válku?! Nádherně to vystihuje vaši inteligenci! Takže chtěli jste válku, máte ji mít. Protože my jsme Drápatý klan, nejkrutější! Špatně jste si začali!"
Najednou se Jantarový měsíc chytil slova, a prohlásil něco, s čím téměř všichni z Jantarového klanu nesouhlasil, a to bylo toto: "Dnes, tu jsem, abych vám řekl, že vás VŠECHNY nesnáším! A odpověď, proč jsme zaútočili na Divoký klan je prostá - jsou to jen blbé kožichy, co si zaslouží zemřít! Nesnáším je! Nesnáším vás všechny! Kliďtě se mi z očí!" Poté, co Jantarový měsíc toto dořekl, omdlel, na pomoc mu hned přispěchala věrná léčitelka Tma a její učednice Jantarka, společně ho odtáhly do tábora.
"Tak to vidíte! Jantarový měsíc právě dokázal, že nedokáže ani zasedat za svůj klan na shromáždění!" Posmíval se Hnědý měsíc.
"Tak to ticho! NÁŠ velitel má alespoň mozek, narozdíl od vás, 'pane Hnědo-fouklý'!" Zastala se velitele Lví kožešina.
"To si jen myslíš 'velitelko Lví mršino'! Náš klan má na rozdíl od vaší čest! Minulost! Loajální válečníky! Tradice!" Mňaučel Hnědý měsíc.
"Za prvé, já si to nemyslím, já to VÍM a za druhé, 'mršina' je MNOHEM chytřejší než ty!" Bránila se a útočila Lví kožešina, co zastupovala Jantarového měsíce. Pár válečníků souhlasilo, ale Hnědý měsíc zase vykličkoval a očernil čest Jantarového klanu.
"Tak hloupá jsi ledatak ty a celý Jantarový klan! Vydrželi jsme toho víc než jakýkoliv jiný klan. Vždy jsme měli nejmenší území a vždy jsme přežili. Naši válečníky vždy vydrželi víc než ostatní. Vždy byli učeni již od koťat. Vždy přežili jen nejsilnější. A tak to i bude! Naši předci nás doprovázeli, doprovází a budou doprovázet. Ať už jsou z Temného lesa nebo Hvězdného klanu. My přežijeme. Ale vy ne!" Divoký klan souhlasně zamňaučel.
"Vidíte? Porušuje válečnický zákoník! Učedníky koťata jsou AŽ od ŠESTI měsíců, jinak je to PROTI!" Snažila se očernit zase Divoký klan Lví kožeina.
"Loajalita, věrnost, důvěra, síla, bystrost... To se musí učit už od koťat. Základy lovu a boje. To jsou základy. V sedmi měsících, kdy už umí lovit, bojovat, znají zákoník, znají území, umí spolupracovat, dostane každé kotě svého učitele a ten dokončí jeho výcvik. Dokončí to co ho velitel, zástupce a léčitel naučili. Naučí je lovecké a bojové techniky do dokonalosti. Naučí je pořádně spolupracovat. Naučí je důvěri navzájem. Naučí je co je to nelístostní život a loajalita. Naučí je bojovat... lovit... myslet... jako jeden."
Mrazík protestoval: "Kecy!"
"Jak se opovažuješ takhle mluvit k našemu veliteli a učiteli?!" zasyčel Datlík.
"Jednoduše, ty malý spratku!" zasyčel Mrazík.
Takhle probíhala slovní hádka mezi Divokým klanem a Lví kožešinou, Datlíkem a Mrazíkem, až najednou Bodláková hvězda udělela něco úplně mimo. Skočila po Lví kožešině, a zařvala na ni, ať drží tlamu, a Hnědý měsíc jí pomohl, protože zašeptal něco do ucha Lví kožešině, ale nikdo jiný to nemohl slyšet.
Jiskřivý měsíc se rozhodl zakročit: "Tak už dost! Jesli toho nenecháte tak se Hvězdný klane rozzlobí a to nedopadne dobře!" Ohnivá bylinka a Ohňuška souhlasily.
Zkráceně - Shromáždění skončilo předčasně z důvodů namyšlenosti a urážky Lví kožešiny. Odešel Jantarový klan a potom se Shromáždění rozpustilo. V táboře se stalo něco nemilého...