close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Divoký klan - 2. kapitola - Naděje hvězd

29. listopadu 2017 v 18:42 | Gepardí střela |  Divoký klan
Jasanový dráp pohled.

Slunce pomalu zapadalo, vzduch se ochlazoval a na obloze se objevoval pomalu měsíc. Čistil jsem si svůj kožich a pozoroval jak Hnědý měsíc učí svého syna základy lovu. Stejně jako to učil mě.,,Jasanový."Zašeptal mi kočičí hlas do ucha. Málem jsem nadskočil, ale ovládl jsem se. Pomalu jsem vstal,,Vlčí, ty mě cheš vystrašit k smrti že?" Zasmál jsem se.,,Kdybych tě chtěla vystrašit k smrti, tak si zašpiním kožich od bláta a půjdu tě vystrašit v noci do bažin." Zašklebila se. Já se na ní překvapivě podíval. Ona se jenom ještě víc zašklebila.,,Mluvíš ze spaní. Noční lovec a Půlnoční zpěv plánují tě buď vyhodit z doupěte, nebo si postavit vlastní. A být tebou tak si dám pozor. Pláují ještě k sobě přizvat Ohnivého dýma a mě. Ale to bych si potom z tebe nemohla dělat legraci. A navíc, sloužíš taky jako dobrý budíček."Já mluvím ze spaní? Sakra proč mi to jen někdo neřek?! A Půlnoční s Nočním na mě zase něco chystají?! A plánují si k sobě ještě přizvat Ohnivého a Vlčí?! To zase bude. Snažil jsme si v hlavě urovnat vechny svoje myšlenky. Půlnočního a Nočního budu moc vyřešit později. Za to mluvení nijak nemůžu, ale raději si zajdu za Jantaroočkem jestli by mi nedal pár makových semínek nebo rad. A Vlčí se bude prostě smířit s tím, že si bude muset dělat srandu z někoho jiného. Ale to pomyšlení jak mě v noci poslouchá a dělá si srandu mě vlastně ani nenaštvala. Ale spíš líbila. Jak mě pozoruje, naslouchá každému mému slovu, vymýšlí vtípky. A to že nebýt mí přítomnosti v doupěti by ji i vadilo, mě nutilo k úšklěbku.,,Hele, až se přestaneš tvářit tak blbě, tak bych ti konečně mohla říct proč jsem za tebou přišla." To mě vytrhlo ztrancu a podíval se na Vlčí.,,Tak, potravy je málo a dneska ji bylo uloveno vážně málo. Takže Hnědý měsíc mě pověřil, abych vzala ještě někoho na noční lov. A když už nám ten náš malý závod musel Chladný pokazit, tak jsem si řekla že by jsme si to mohly vynahradit dnes v noci. Jen my dva."Když řekla tu poslední větu, fousky mi zacukali vzrušením. Lov, v noci, na konci období zeleného listí a ještě k tomu jen já a Vlčí srdce? To si nemůžu nechat ujít.,,Jdu do toho." Řeknu odhodlaně.,,Tak to přeju hodně štěstí. Protože tě porazím.",,Nějak moc si věříš. Copak si nepamatuješ kdo vyhrál minulý noční lov?" Vyvracím ji.,,Jo, pamatuju. Byl to Noční lovec, copak jsi zapomněl?" Smála se z plna hrdla.,,Co? Já myslel, že jsme se dohodly že jsem vyhrál já.",,Ne, dohodli jsme se tak, že červenka je cenější než pěnkava tak vyhrál Noční." Upřesnila mi.,,No jo, ale stejně. Co se týče počtu kořisti tak jsem s Nočním na prvním místě.",,A co se týká hodnoty tak jsi až druhý.",,Ale stejně před tebou.",,Ale ne tuhle noc!" Křikla na mě a rozeběhla se pryč z tábora. Rozeběhl jsem se za ní. Srdce mi tlouklo jak jen mohlo a nohy běželi jak jen mohly. Zkušeně jsem se vyhýbal jedné skále před druhou a dával pozor, abych do jedné nenarazil. Stějně jako minule. Vysoké skály se změnily v trávu. Obloha už byla černá a plná hvězd. A měsíc té noci nádherně svítil. Bylo na něm vidět, že do dalšího shromážděná zbývá jen pět dní.

,,Máš něco?" Zavolala na mě Vlčí.,,Nic."Odpovím skleslím hlasem.,,Nápodobně. Co si jen počnem? Ještě nikdy, nikdo se nevrátil z Nočního lovu s prázdnou. Ale větší otázka je teď ta: kam se všechna kořist poděla?"Naříkala Vlčí.,,Nevím.......nevím. Jedině to zkusit u hranic s Jantarovým klanem......a dál.",,Myslíš tím lovit na...cizím území?"Pomalu až zašeptá.,,Ano, nemáme jinou možnost. Problém s postravou už máme dělší dobu a ty to výš. Klan umírá. Sice to nejde vidět, ale nejslabší z nás už tomu podléhají. Větrozář a Liška na tom nejsou nejlíp. Jdeme." Nařídím a rozeběhnu se s Vlčí k hranicím s Jantarovým klanem. Tohle není správné. Porušovat válečnický zákoník je........špatné. Ale nemáme na výběr. Ostatní klany si toho možná nevšímají, ale my......umíráme. A navíc jdeme jen k hranicím. Nepůjdeme daleko do území. Jen na okraj. Myšlenky ve mě výřili jak výr nad myší. Věděl jsme že z toho budou jenom problémy, ale museli jsme to udělat. Copak jsme měli na výběr? Ano, každý může říct, že jeden nevydařený lov není důvod jít krást na jiné území, ale......Liška s Větrozáří umírají. Přidal jsem ještě na tempu a Vlčí mě hned následovala. Po nějaké době běhu jsme překročili naše hranice a vkročili na území Jantarových.,,Rychle něco ulov a hned se vrať na naše území. Zkus co nejvíc skrýt svůj pach a nenechat tu žádné stopy, že jsme tu byli." Vlčí pouze a každý jsme se vydali vlastní cestou.

Společně v Vlčí jsem se vracel do tábora. Nesl jsem v tlamě dvě velké myši a Vlčí jednoho kosa s drozdem. U Jantarových bylo mnoho kořisti a měli jsme ji ulovenou rychle. Ale to se nedalo říct teď. Stěží jsme šli. Ale naštěští jsme byli už ve Vysokých skalách. Po pár metrech se před náma objevil tábor. Já i Vlčí jsme si zaslouženě oddechli. Slunce začalo pomalu vycházet. Dali jsme kořist k před malou skálu a zalezli společně do válečnického doupěte.,,Ať tě ani nenapadne dneska mluvit ze spaní, jinak budeš mít co dočinění se mnou. A věř že nevyspalá nejsem ani v nejmenčím milá."Zašeptala mi do ucha.,,To se teprve uvidí."Vlčí po mě ještě jednou hodila jeden vyzívavý a varovný pohled než odešla do svého pelechu. Sám jsem se skácel do svého pelechu. Ve dne jak v noci toho na mě bylo příliš. Tak jsem po pár úderých srdce ihned spal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama