"OMG!"
"Co?"
"No ty bylinky! OMG, OMG, OMG!"
"Jantarko, děsíš mě."
"O to jde." Usmála se tím úsměvem.
"Ne, jen kecám, jen se mi líbí, že ty bylinky jsou tak střapatý." Dovysvětlila a zároveň uklidnila Tmu.
"Uf," oddechla si "už jsem se lekla. No nic, víš co?"
"Ne...?"
"Nebuď nervózní, půjdeš jenom sbírat byliny."
"Dobře."
Tma předala lístek stromu své učednici a vyrazila jí sledovat při hledání bylin. Jantarka vyrazila jako první pro pár jístků meduňku, takže na hranice s Ohnivým klanem. Potkala tam bílou kočičku se zrzavýma flíčkama a zelenýma očima. Vypadala na učednici.
"Čau!" Mňoukla Jantarka.
"Čus," dostalo se jí odpovědi, "co tu děláš?"
"Co bych dělala, jen si du pro meduňku. A ty?"
"Taky meduňka." Usmála se. Obě učednice zasmály. Tma v duchu taky.
"A odkud máš tu jizvu přes oko a to natržené, skoro bych řekla že to chybící, ucho?" Vyptávala se zvědavá kočička.
"To mi udělal jeden válečník," pokrčila rameny "jinak já jsem Jantarka."
"Já Jasněnka."
"Aha... no, tak ahoj!" Rozloučila se Jantarka a utrhla bylinu bez kořenů. Po chvíli odtlapkala.
Když Jantarka přišla zpátky na místo určení, měla všechny bylinky v listí. Ovšem k balíčku to mělo hodně daleko.
"Chceš naučit balíčky?" Zeptala se Tma, když viděla jak to její učednice nese. Místo odpovědi se učednice narovnala a poslouchala.
"Takže, tady to musíš provlíknout, tady narovnat, tenhle cíp musíš urovnat,..." Když to učednice zkusila, nevyšlo to.
"Tohle musíš utáhnout." Mrskla vousky Tma. Učednice kývla a stočila se do pelíšku.
"Tohle musíš utáhnout." Mrskla vousky Tma. Učednice kývla a stočila se do pelíšku.
"Co je?" Zeptala se starostlivě její učitelka, dalo by se říci, něco jako náhradní matka. Učednice jen zabořila hlavu hlouběji do kapradinového pelíšku, než předtím.
"Já..." Začala.
OMG,v kočičích válečnících není...