Jantarka ztuhla. Zadívala se do očí svého nepřítele a zašeptala: "Já vím, že jsi tu.". Nepřítel chvíli přemýšlel, ale opravdu jenom chvíli, a skočil po Jantarce. Zakousl se jí do zadní tlapy, poté se otočil tak šikovně, že jí zlomil. Zrovna se chystal zakousnout Jantarku jako takovou, když v tom...
Učednice vyletěla celá spocená ze svého pelíšku. Už zase... ZASE ten sen. Je to snad znamení? Vyšla ven, aby si urovnala myšlenky v hlavě. Jak byla spocená, byla jí v noci, obzvláště tuto chladnou až mrazivou noc, ukrutná zima. Třásla se a dívala se zakloněnou hlavou na noční oblohu.
Je to znamení? Zopakovala si v mysli svojí otázku. Uviděla zářící padající hvězdu, Pach krve prěkříží se s jantarem, zašeptal jí někdo do uší. Hvězdný klan. Ale... co znamená věštba 'pach krve překříží se s jantarem'? Pomyslela si zoufale Jantarka. Snad to ráno zjistím... byla ještě zoufalejší.
Přišla do léčitelského doupěte, dále pak do svého pelíšku a snažila se usnout. Zdálo se jí o té věštbě, o tom, jak její klan bojuje s nějakým cizím, ale Tma ji zradila. Přidala se k tomu cizímu klanu a propalovala pohledy svojí bývalou učednici Jantarku.
"Jantarko!" Mluvila Tma.
"Jantarko, je čas na trénink!"
"Co se stalo?" zeptala se ospale ale zároveň zvědavě a unaveně učednice.
"Jak to myslíš?"
"Když jsme šly z tréninku, co se stalo?" Dovysvětlila učednice.
"N-no... Sesypala ses těsně před táborem, nevím, co se stalo pak. Ale donesla jsem tě do tvého pelíšku, ale teď už pojd' na trénink." Jantarka se bleskově umyla a vyšli.
Cestou na trénink se Jantarka své učitelky zeptala: "Nevíš co znamená pach krve překříží se s jantarem?"
"Ne. Copak, měla jsi vizi?"
"N-no, to ne, a-ale..." Jantarka si povzdychla.
"Vím, že je to pro tebe těžké, znát jen jednoho rodiče, ale když mi to řekneš, uleví se ti. Opravdu."
"N-no tak dobře. Vzbudila jsem se hluboko v noci kvůli zlému snu a šla jsem ven. Uviděla jsem padající zářící hvězdu a někdo mi pošeptal do zdravého ucha tuto zprávu, ale pokud já vím, z našeho tábora nikdo nebyl vzhůru, a i kdyby byl, byla jsem venku sama!"
"Dobře. Nuže - dneska si budeme povídat o smrtících - nebo oslabujících - bylinách. Tak se pohodlně usaď - a začínáme!"
Jantarka se usadila, a bedlivě naslouchala, nehla ani brvou.